Strumigeny ve stravě

Už podruhé přinášíme ukázku z časopisu, za kterým stojí firma Bylinky Revue s.r.o. Nakladatelství vydává každý měsíc nejen časopis stejného jména, ale i samostatný Speciál Herbář. Časopis je na trhu již od roku 2010, ale ne všichni ho znají. Věříme, že našimi upoutávkami na zajímavé články alespoň některé z vás přesvědčíme o jeho kvalitách. Sympatický nám je i celkový přístup firmy - viz její motto. 

Zcela náhodou zapadá tématicky mnou vybraný příspěvek o strumigenech do Martinova seriálu o štítné žláze. Sice jsme na toto téma ve velmi podobném duchu již psali, ale proč či dané informace nepřipomenout.

Strumigeny ve stravě

Zavedená formulka, že zelenina je zdravá, nemusí platit pro každého. Zvláště pokud trpíte nesprávnou funkcí štítné žlázy a pravidelně si pochutnáváte na pokrmech obsahujících strumigeny. O jaké látky se vlastně jedná a jak se v těle chovají?

Velmi zjednodušeně řečeno, strumigeny jsou látky, které brání štítné žláze v hromadění a využití jódu. Následně jsou u nemocného schopny za určitých podmínek vyvolat dokonce i zvětšení štítné žlázy – tedy strumu neboli lidově vole. To vzniká zejména při hypotyreóze (snížená funkce štítné žlázy) a patří mezi poměrně časté jevy této poruchy.

Zelenina v ohrožení

Před necelými sedmdesáti lety vědci zjistili, že existují potraviny, které by mohly mít na štítnou žlázu poměrně negativní vliv. A to zejména při jejich častém pojídání. Jedná se především o košťálovou zeleninu, jako je brokolice, květák, zelí, ředkev, kedlubna či růžičková kapusta. Výrazné množství strumigenů obsahuje taktéž sója a dokonce i jáhly, některé oříšky (burské, piniové) nebo některé druhy ovoce (jahody, broskve).

Zároveň je však nutné podotknout, že tepelně upravená strava množství strumigenů v potravě snižuje – a to až o třetinu. Důležitý je rovněž fakt, že u zdravého člověka jsou strumigeny v podstatě neškodné. Ba naopak – určité druhy zeleniny, jež obsahují strumigeny, jsou schopné chránit jedince například i před rakovinou štítné žlázy.

Zelenina s obsahem strumigenů je méně vhodná zejména pro lidi, kteří již mají se štítnou žlázou nějaký problém. V tom případě bychom pak neměli jíst více než 100 gramů „strumigenní“ zeleniny denně, ideálně povařené. Společně s ní bychom tělu měli dodávat i dostatečné množství jódu, selenu a vitamínu D.

Ke strumigenům patří i dusičnany, jodičnany, sulfonamidy, pesticidy, insekticidy, antibiotika, psychofarmaka, a spousta dalších chemických látek – všechny tyto složky mohou štítnou žlázu zásadně ovlivňovat. Je pravda, že u léků bývá v příbalovém letáku napsáno, že mohou mít „strumigenní účinek“, ale žádné další vysvětlení nenásleduje, takže běžný pacient nemá ponětí, o co jde.

Kontroverzní sója

V minulých letech se tato potravina doporučovala téměř všude a nebylo vegetariána, který by ji neměl zařazenou ve svém každodenním jídelníčku. Postupem doby se však přichází na to, že všechno není tak růžové, jak jsme si původně mysleli.

Sója obsahuje několik látek, které nejsou pro tělo příliš vhodné. Co se lidí s onemocněním štítné žlázy týče, pak nejvíce vadí goitrogeny, jež potlačují její funkci. Společně s nimi obsahuje sója rovněž izoflavony, které jsou pro absolutně zdravého jedince bezpečné a neškodné v dávce až 350 gramů denně.

Při jakémkoli náznaku poruchy funkce štítné žlázy bychom neměli překročit dávku 100 gramů. Navíc při užívání léků na substituci hormonů štítné žlázy (euthyrox, letrox) bychom neměli alespoň tři hodiny poté jíst jakékoli sójové výrobky – mohou se s léky navzájem negativně ovlivňovat.

Z dalších látek nevhodných pro organismus obsahuje sója fytáty, jež omezují využívání živin, jako jsou minerální látky (vápník, hořčík, železo, zinek), ze stravy. Rovněž obsahuje antinutriční látky, které omezují trávení bílkovin, dále pak fytoestrogeny, jež funkcí napodobují skutečné pohlavní hormony estrogeny, které někdy i blokují.

Zvýšená hladina estrogenů může napodobovat vznik rakoviny prsu, předčasný nástup puberty nebo dokonce i neplodnost. Velkým problémem sójových výrobků v dnešní době je i průmyslová úprava – zejména polotovary obsahující takzvaný izolovaný sójový protein, který s přirozenou potravinou nemá nic společného. A pozitiva nepřináší ani genetická modifikace, jež je zvláště u této potraviny tolik populární. Pokud už budeme konzumovat sóju, pak bychom se měli zaměřit spíše na fermentovanou. Při tomto procesu se rozkládají zdraví nevhodné látky a fytáty, ovšem fermentovaná sója je stále bohatým zdrojem bílkovin, probiotik  a dokonce i vzácného vitamínu K2, který hraje zásadní roli při správném využití vápníku v těle a při stavbě pevných kostí. Navíc je silným antioxidantem.

Mezi fermentované sójové výrobky patří tempeh, miso či sójový sýr natto. Je však nutné nakupovat je z kvalitních zdrojů, aby byly skutečně fermentované.

(...)

Zbytek článku a další zajímavé příspěvky najdete v únorovém vydání časopisu Bylinky Revue. Můžete si koupit jedno vydání jen na zkoušku v mnoha trafikách, jejichž seznam najdete zde. Pokud se vám časopis zalíbí, využijte výhody předplatného nebo nahlédněte do e-shopu, kde najdete i starší čísla.